Krása a inteligence
Každý má hodnotu nezávisle na tom, co má na sobě nebo v sobě. Vzhled, vzdělání ani chování by neměly být zdrojem pýchy. Myslím si, že všechny složky osobnosti by měly sloužit k pěknějšímu životu na zemi, tudíž si zaslouží pozornost a rozvoj.
Jeden vyučující nám kdysi říkal: „Přijďte na zkoušku oblečení v čem chcete. Není důležité, co máte na sobě, ale v sobě.“ Bylo zřejmé, že chtěl zdůraznit nutnost znalostí a taktéž ospravedlnit svoje (sportovní) oblečení. Většina lidí to pochopila a zasmála se.
„Není důležité, co máme na sobě…“ Nebo je???
Podobné řeči, ale můžeme slýchat i v jiných kontextech. Často mi připadá, že se srovnává nesrovnatelné nebo se porovnávají extrémy.
Vím, že je to otázka vkusu, ale někdy mi vyznívají tak, jako kdyby hezká „fasádka“ musela znamenat prázdný obsah a nedbalé oblečení zaručovalo chytrost. : D Zvláštní. Vždyť ale existují (nejen) ženy, které jsou hezké a zároveň slušné, bystré, inteligentní, chytré, vzdělané, kreativní…
Proč tedy omezeně uvažovat způsobem buď, a nebo?
Škol a vzdělávacích institucí pro získávání odborných znalostí a vědomostí je plno. S uznáním inteligence většinou nebývá problém. Proto jsem se nyní zamýšlela nad vzhledem a sepsala si, co nám může bránit projevit svou krásu:
- vliv okolí – chytrost se v určitých kruzích vynáší nad péčí o vzhled
- stereotyp, nevkus, „móda“, nevědomost
- neznalost toho, co mi sluší (barvy, střihy)
- lenost (nechce se mi trávit čas zdobením)
- frustrace, zatrpklost, zahořklost, špatná zkušenost
- pohodlí (vs. lze se ale oblékat i hezky pohodlně)
- nízké sebevědomí, nevědomost vlastní hodnoty
- strach o peníze (paradox, protože kosmetiku i hezké oblečení lze nakoupit i levně)
- snaha zapadnout -> schovat se
- strach vyčnívat, vypadat hloupě/marnivě/namyšleně (něco podobného říkala i Dita Přikrylová v podcastu)
Pokud máte s tímto tématem nějaké zkušenosti, postřehy, myšlenky, budu ráda, když mi napíšete.
Mějte se pěkně : )
