Plenky, nočník, bezplenkovka
Trochu delší a dlouho rozepsaný příspěvek – moje představy, pokusy, zkušenosti…
Bezplenková komunikační metoda (BKM) – bezplenkovka
Slyšela jsem o ní kdysi dávno a byla jsem nadšená. Myšlenka bezplenkovky je taková, že již od narození pozorujete miminko a rozpoznáte, kdy potřebuje čůrat nebo kakat – může to být z výrazu tváře nebo podle jiných signálů, znaků či gest, které miminko ukazuje. Vy mu pak pomůžete a podržíte nad malým nočníčkem nebo jinou nádobou. Jak je patrné, je potřeba s děťátkem být hodně v kontaktu a učit se s ním komunikovat. Výraz bezplenková je trochu zavádějící, protože se často používají (jako pojistka) alespoň látkové pleny.
Když jsem byla těhotná, hned jsem si na bezplenkovku vzpomněla a objednala si onen speciální nočníček. Nedělala jsem si o svých schopnostech extra iluze, ale byla jsem zvědavá a chtěla jsem to vyzkoušet (a kdy jindy než při prvním dítěti?) 😀 Navíc když se nabízely takové výhody: zdravé – dítě není vůbec ve špinavém a nedělají se mu opruzeniny, ekologické – bez zbytečného odpadu i praní, ekonomické – ušetříte za plenky.
Kromě nočníčku jsem ale pořídila i jednorázovky pro novorozence a také jsem byla vybavena látkovými plenkami. Za ty jednorázovky jsem byla obzvlášť vděčná po porodu, protože jsem byla celkem rozlámaná, sžívala jsem se s miminkem a s novou rolí a na nějakou bezplenkovku nebo praní plenek jsem neměla ani pomyšlení.
Po necelých 14 dnech jsem našla video od MaruškyVEG, které mi znovu dodalo nadšení, abych bezplenkovku vyzkoušela. No a úspěchy se dostavily. 😀 Nutno ale říct, že v mém případě to nebyla pravá BKM, protože jsem spíš vypozorovala určitou pravidelnost v kakání, než že bych s miminkem nějak komunikovala. To byl trochu problém, protože „pravidla“ se měnila, co platilo jeden týden/měsíc, neplatilo druhý… Navíc čůrání se mi dařilo odchytávat jen občas (a ani jsem neměla v plánu to hrotit), takže úplně bez plenek bychom se také neobešli. Každopádně jsem se radovala z každého „úspěšného odchytu“, který znamenal, že jsem ušetřila jednu jednorázovku, nebo jsem nemusela přepírat jednu látkovku. A když se nepovedlo, tak jsem se povzbuzovala větou: „Podívejte se na úspěšné lidi – za každým úspěchem, deset neúspěchů.“ 😀
Plenky
Jak už jsem zmínila výše, kombinuji jednorázové a látkové pleny – venku a na delší spinkání dávám jednorázovky, jinak látkové a s tím, že se snažíme odchytávat do nočníčku, co se dá.
Jednorázovky jsem vybírala, aby byly cenově dostupné a ekologičtější – bohužel, odpad se s nimi vytváří. Přestože jsou mnohdy označovány jako kompostovatelné, těžko říct, zda a kolik lidí je opravdu kompostuje. Každopádně se mi jeví jako menší zlo, protože nejsou (už na pohled) plastové, nejsou bělené a neobsahují chemikálie.
Vyzkoušela jsem Monperi a pak jsem přešla na babylove nature z dm. S oběma značkami jsem byla spokojená (nejsem ale žádný expert). Přechod byl způsoben dostupností – Monperi (vel. S) jsem nakoupila na začátek přes internet ve výhodném balení 200 ks (bacha, v e-košíku to nevypadá, ale je to celkem těžký balík) – měla to být zásoba na měsíc, nám vydržely díky kombinaci metod déle. V porodnici jsem jich ale spotřebovala dost (téměř 30 ks) – tady bych možná upozornila, že nemají proužek na indikaci moči – v porodnici se divili, ale mně to nevadilo. Jelikož jsem nevěděla, jak bude malý rychle růst, nechtěla jsem už kupovat tolik kusů naráz (a méně se mi s poštovným nevyplatilo), přešla jsem na ty z dm, jejichž zapínání mi možná přijde i praktičtější.
V látkových plenkách se taky moc nevyznám. Po rodině se posbíralo dost bavlněných a pak mi mamka koupila ještě plenky s příměsí bambusu – ty se mi ale bohužel začaly postupně trhat – tipuji, že nejspíš kvůli perkarbonátu, s nímž jsem začala experimentovat. Jinak ještě na ošetření největších skvrn používám žlučové mýdlo.
Nedávno také vyšel hezký článek o plenkách a udržitelnosti na SLOW FEMME.
Klasický nočník
Někdy kolem roku se (většinou příbuzní) začnou vyptávat, jestli už dítě chodí na nočník. Naštěstí jsem četla nějaké knihy, tak jsem věděla, že dítě potřebuje dozrát a že ideální stav je, když si samo řekne. Navíc jsem stále používala ten malý BKM nočníček.
Někdy okolo roku a čtvrt jsem natrefila na video o nočníku od Mimi a já. Dívala jsem se na něj spolu se synem a vypadalo, že začíná chápat, na co holčička ve videu říká „EE“. Mě zase zaujal klasicky vypadající nočník s vyndavacím vnitřkem. Za rozumnou cenu jsem podobný objevila v IKEA a dokonce ho náhodou někdo prodával nový přes Vinted. 🙂
Když už jsem měla nočník, začala jsem se syna vyptávat, zda ho nechce použít. „Nechceš čůrat? Čurů? Kakat? Boban?…“ Někdy to bylo velice často, až jsem na sebe sama začínala být alergická. 😀 Pak jsem jednou na týden onemocněla a jestli se syn vykaká do nočníku, nebo do plenky mi bylo úplně jedno. O pár dní po mém zotavení se stala ‚zvláštní“ věc – syn si SÁM řekl „banban“ a když jsem se zeptala, zda chce kakat, zakýval hlavou, pak se nechal posadit na nočník a vykakal se! Od té doby (už několik měsíců) je to tak téměř pokaždé. Čůrání ještě tak „zmáklé“ nemáme, ale věřím, že to brzy půjde také, protože si už sem tam řekne „ččč“, když má mokro v plence .
Pokud máte před sebou odplenkovací proces, přeji vám hodně štěstí a trpělivosti. A hezké dny. 🙂
