Deníky malého poseroutky

Když jsem v knihkupectví poprvé viděla plakát s knihou „Deník malého poseroutky“ od Jeffa Kinneyho, pomyslela jsem si, že to bude nejspíš nějaká hloupost. Jak by přece dobrá kniha mohla mít takový název?

Po nějaké době o Denících (už bylo více dílů) začala vyprávět moje sestra. Tehdy chodila do druhé-třetí třídy a podobně jako její spolužáky ji Deníky rozhýbaly k nadšenému pravidelnému čtení. Když jsem to tak pozorovala, jednu knížku jsem si od ní půjčila. Okamžitě jsem změnila názor. A nejen to – v dalších letech jsem to často byla já, kdo sháněl další díly! : D

Čím to že jsem tak obrátila? Pro mě jsou Deníky malého poseroutky neuvěřitelnou oddechovkou, něčím mohou připomínat slavné Mikulášovy patálie. Podobně jako ony jsou psané z pohledu kluka Grega, který popisuje různé příběhy ze života – vtipně, zábavně a zároveň (když pominu pár slov jako „pitomec“) i nezávadně. Oproti patáliím jsou psané deníkovou formou a zachycují dnešní dobu digitálních technologií. Rovněž Deníky obsahují geniálně jednoduché kresbičky.

Z těch 13 dílů, které zatím vyšly, mi o trošičku slabší přišly asi jen dva. Sestra je označuje jako skvělé všechny. Jak bývá zvykem, každý to má jinak. Osobně knihu určitě doporučuji – klidně jako dárek – malým i velkým.

Pozn.: Podle Deníků byly natočeny i filmy s herci. Kousek jednoho jsem viděla, ale nelíbil se mi – zvykla jsem si na nakreslené postavy, relativní pohodu a některá specifická slova a vyjádření, která mi ve filmu chyběla.