Zdroj radosti
S radostnými podněty se setkávám různě. Mívám radost, když se bavím s lidmi, koukám venku do zeleně, něco vyrábím, jsem na procházce, odpočívám u zajímavé knihy či videa… Přestože jsou tyto radosti důležité, myslím si, že se sluší prozradit, že je vnímám jako pomůcky k radosti, ale nikoli jako její zdroje.
Možná jste si také všimli, že se někdy nacházíte ve fázi, že ať děláte, co děláte, vlastními silami si zkrátka štěstí ani klid v srdci nevyrobíte.
Věřím tomu a osobní zkušenosti mi napovídají, že pravou radost, štěstí, pokoj a svobodu dostáváme od Boha, který nás má rád a který nás zve do vztahu. Respektuji, pokud to vnímáte jinak, zároveň mi pro úplnost přišlo fér to sdělit (když už na blogu sdílím jiné tipy).
Věřím v Boha – OK. A co církev?
V současnosti mnoho lidí bere víru jako soukromou záležitost a tvrdí, že k ní nepotřebují žádnou církev, nebo církev dokonce odmítají či odsuzují. Myslím, že tento postoj je založen jak na špatné pověsti a předsudcích, tak i mylném pochopení, co církev vlastně je.
Osobně vnímám církev jako společenství Boha a věřících lidí. A my lidé (ať už věřící či nikoli) děláme chyby, špatná rozhodnutí, zlé skutky… protože jsme zkrátka lidé. Tím ale neomlouvám, nepopírám a moc mě mrzí, co všechno zlého se i v církvi dělo a děje. Zároveň ale nechci kvůli zlobě některých lidí zanevřít na Boha a jiné věřící.
Můžete si to představit třeba tak: máte opravdu skvělého kamaráda. Někteří lidé si ho ale berou do úst a dělají zlé věci (se kterými by on nikdy nesouhlasil). Přestali byste se kvůli nim bavit se svým skvělým kamarádem nebo jinými kamarády? Věřím, že ne.
