André Stern a svobodné učení

Nedávno se mi do rukou dostala knižní novinka „…a do školy jsem nikdy nechodil“ od Andrého Sterna, který měl od malička možnost svobodně si volit, jak naloží se svým časem a čemu se bude věnovat. Tvrdí, že do svých 52 let nebyl vyrušen ze hry a během toho se dopodrobna naučil plno věcí – v knize uvádí třeba kovotepectví, fotoaparáty a focení, automobily, psaní, hru na kytaru a jejich výrobu, divadlo, informatiku… S prací pak v dospělosti problém neměl, mluví (i píše) srozumitelně a ve společnosti se pohybovat umí.

Rozhovor s ním v pořadu Duše K:

Kniha jsem přečetla téměř jedním dechem, je napsaná krásně, číší z ní nadšení a radost ze života. Doufám, že se kniha rychle rozšíří, lidi si řeknou, že by svobodné učení/hraní přáli svým dětem… a něco se pohne.

I tak vidím jakýsi posun – s pojmem unschooling (svobodné vzdělávání bez školních osnov) jsem se setkala před pěti lety. Byla jsem tenkrát na besedě s dnes veřejně známou Zdeňkou Šíp Staňkovou (Děti jsou taky lidi), která rozjížděla osvětu. Myšlenky se mi moc líbily, ale ještě jsme neměly děti a ani jsem si nefandila, že bych měla odvahu je nechat doma (vždyť by se tolik nenaučily, že jo…) Navíc osobně, jsem chodila do školy relativně ráda.

Teď už děti máme, na školu ještě mají chvíli čas. Netuším, jaká bude situace a kolik budu mít (a potřebovat) odvahy… každopádně bych je ráda vedla svobodněji – bez zbytečných tlaků (náročné situace přicházejí i tak) a nesmyslných „musím“ (došlo mi, že když je něco opravdu potřeba, tak to poznám a prostě udělám). A dochází mi, kolik svých zajetých vzorců chování chci měnit k lepšímu…

Knihu rozhodně doporučuji – zvláště skeptikům, protože zde vidíme příklad dospělého muže, který to „někam dotáhl“ i bez školy. 😉

Moc se mi líbilo, jak v závěru knihy autor odpovídal na nejčastější otázky, o přístupu jeho rodičů, o hodnotách a prioritách jejich rodiny – chtěli být spolu, nepotřebovali nejnovější věci.