Paráče

Během několika prvních dní ve škole jsem potkala známého z vyššího ročníku. Ptal se mě, jaké mám dojmy ze školy, lidí, výuky. Když jsem odpověděla, že zatím dobré a v pohodě, poznamenal něco ve stylu, ať se těším na paráče.

PAPR – Paradigmata programování – paráče – legendární obávaný předmět

Při zápisu jsme si do studijního průkazu zapisovali názvy předmětů. Z mnoha podivných názvů byla Paradigmata programování asi nejpodivnější. Protože jsem byla zvědavá a nechtěla jsem si na první přednášce připadat neznale, našla jsem si skripta a přečetla kousek z první kapitoly. Dověděla jsem se, že to pro mě tehdy neznámé slovo paradigma znamená styl. V dalším textu byly představeny pojmy program, výpočetní proces, rozdělení programovacích jazyků a přehled stylů programování. Text byl napsán celkem srozumitelně. Kroutila jsem hlavou, když jsem narážela na další strašidelné narážky na tento předmět. Proč by právě on měl být vyhazovacím? Skripta vůbec nevypadala děsivě…

…zřejmě ale jen na první pohled…

Ukázalo se, že PAPR není jen teoretický předmět o různých stylech programování. Vyklubalo se z něj programování v jazyku Scheme. (Tento jazyk se v současné praxi příliš nepoužívá, prý je v něm ale naprogramována nějaká funkcionalita grafického editoru GIMP). V prvním semestru jsme se ve Scheme učili programovat funkcionálně, ve druhém imperativně. Jelikož šlo o pochopení principů stylů, mnohokrát jsme „programovali“ na papír.

První cvičení mi připadala snadná a celkem se mi i dařilo sbírat body. „To jistě nebude tak strašné, jak se povídá…“, myslela jsem si. Jenže pochopitelnost se postupně snižovala. Měli jsme k dispozici i audio záznam starých přednášek, u těch jsem ale většinou usnula (pokud jsem si je tedy nepustila naschvál jako ukolébavku).

A pak jsem napsala písemku na pouhých 50%. Začátkem prosince jsem už pomalu cítila beznaděj a jasně jsem chápala, proč se o PAPRu šířily takové zvěsti.

Tenkrát jsem si do deníku zapsala:

Mám se pěkně (i když teď trochu nestíhám, sem tam pochybuji a padají na mě divné pocity…) Pane, děkuji Ti za všechno : ) Děkuji Ti, že jsi se mnou, i když mám špatné myšlenky…Děkuji Ti za možnost a schopnost učit se, za pomoc, děkuji za rodinu, školu, učitele…

Prosím, pomoz mi… V PAPR to zatím vypadá, že je asi budu muset opakovat… Prosím, pomoz mi dostát imatrikulačnímu slibu a svému rozhodnutí… Prosím ať neuteču… Děkuji, že koříš mou pýchu a zároveň mi ukazuješ dobré stránky spolužáků…

Děkuji, věřím, že mě učíš odvaze, vytrvalosti, trpělivosti, věrnosti… Myslím, že se skrze toto studium mohu naučit lásce… Prosím Tě však, ať kvůli škole nezanedbávám vztahy s Tebou a bližními…

A jak to dopadlo?

S Boží pomocí jsem zvládla zápočet (byla možnost napsat opravnou písemku) i zkoušku (dokonce napoprvé). : )