Rok programátorkou
Již rok pracuji jako programátorka. Před půl rokem jsem nastínila, jak vypadá takový můj všední den a dnes shrnu, co se mi v mé práci líbí a co moc ne. Uznávám, že to bude hodně specifické, neboť každá firma je jiná.
Kolektiv
Trochu jsem se obávala, jak dlouho mi bude trvat zvyknout si na nové lidi. Mé obavy se ale rozplynuly již za několik málo dní. Nevím, zda je to jen můj pocit, ale myslím, že jsem do svého týmu (12 lidí) docela dobře zapadla. Např. mám radost, že většina z nás žije v manželství, více než polovina kolegů má děti, mají vesměs dobré názory a nikdo si na nic nehraje (v pozitivním smyslu). A s kolegy, se kterými nesedím celý den v jedné místnosti (ve firmě je nás celkem kolem stovky), zatím problém také nemám.
Prostředí
Ani bych nevěřila, jak moc prožívám prostředí. Jsem vděčná, že firma, kde pracuji, je moderně, vzdušně a čistě zařízená. Navíc máme prostornou kancelář, tudíž i když nás v ní je více než deset, nepůsobí stísněným dojmem. Avšak nevýhodou této místnosti je ruch – hluk bavících se kolegů, nebo pohyb na schodišti, které je vidět přes prosklené „zdi“.
Pracovní náplň
Jako programátorka se podílím na vývoji a úpravách funkčností, které často zákazníkům usnadňují jejich podnikání (evidence výrobků, zboží, fakturaci, mzdy…) Baví mě pracovat na zajímavých funkčnostech, v nichž vidím smysl. Občas je pro mě těžké pochopit, co si zákazník přeje a odhadnout, jak dlouho to bude trvat. Protože ale nelze efektivně programovat bez toho, aniž by člověk věděl co, učím se trpělivě doptávat. Aspoň si vylepšuji komunikační dovednosti. : ) A nakonec mívám velkou radost z dokončené práce – navíc když občas získám od zákazníků i milé vyjádření se smajlíkem, tak je to naprostá topka. : )
Sedavé zaměstnání
Je to logické, ale zmíním – u programování se obvykle sedí (nečekaně : D). Píšu to sem, protože ve škole mi sezení nevadilo a i volnočasové aktivity mám raději spíše sedavé (četba, tvorba, blog…) Přestože se v práci protahuji a mám dobrou židli, často se mi stává, že mě bolí zadek a záda (i když – nejsem si jistá, jestli to náhodou není psychosomatického původu.)
Množství práce
Osobně největší potíž vidím v množství práce. Velice často se mi stává, že jsem buď přehlcená, nebo naopak nemám co dělat. Rovnováha je málokdy. No a kupodivu mě více sužuje, když práce moc nemám. Což možná zní divně, vzhledem k tomu, že nepracuji jako OSVČ jako mnoho programátorů, ale mám klasický úvazek. Ale možná je to i tím. Protože potřebuji splnit fond pracovní doby (FPD), nemohu prostě jen tak vstát a říct: „nemám co dělat, jdu domů.“ Jasně, mohu brouzdat po internetu… to mi ale dlouhodobě připadá nevhodné a hloupé. Navíc bychom měli plnit plány a odvádět výkon. Ještě nemám úplnou moc nad svými pocity ztráty času, ale myslím, že už se trochu lepším.
Způsob vykazování
Jeden kolega prohlásil, že naše práce má nevýhody zaměstnání i podnikání (samozřejmě ale i výhody). Nevýhodou zaměstnání je povinnost odpracovat FPD a nemožnost odmítnout úkol (někdy to jde, ale musí to udělat někdo jiný). Z podnikání je to mzda závislá na množství a typu odvedené práce. Různé činnosti mají různé sazby, podle kterých se počítá mzda. Je to asi logické a pochopitelné, ale také docela stresující, protože programátorská práce na nové funkčnosti lze prodat na rozdíl od opravy chyby nebo posílání mailů. Osobně jsem ráda, že mám sice menší sazby, zato ale i jistý příjem (když mám více práce, tak si přilepším, když méně, tak je to také slušné). I tak se ale snažím být co nejvíc produktivní.
Jsou dny, kdy mám z práce radost a jsou dny, kdy je mi z ní do breku – tak se učím žít, protože v životě je to běžné, nebo ne? Zpočátku jsem byla nadšená, že mám více volného času než v době, kdy jsem chodila do školy. Stále ale pracuji osm hodin a různých plánů mám tolik, že bych volného času brala ještě víc : D
To je zatím asi všechno, co mě napadlo, jak dlouho v této firmě budu, nevím. Pokud máte dotaz, napište mi. A mějte se krásně. : )
